Jedno velké přání - Dvojité rande

86. KAPITOLA – DVOJITÉ RANDE

Nový rok neoslavila tak jako Štědrý den, neboť měla práci. Kouzelníci, ať už Smrtijedi či nikoliv, začarovali mudlovské rachejtle, které se vznítily v obchodě plném lidí, mudlů. Spousty zraněných, tolik popálenin v životě neviděla… Toto se však stalo dopoledne, večer místo shlédnutí ohňostroje s kávou či s přáteli sepisovala zprávu, prostě papírovala… Ale co na tom bylo nejhorší? To, že už jí to ani nevadilo… už ani nelitovala. Zvyk je železná košile.
Na začátku ledna se v kanceláři něco přihodilo. Něco, co ji velmi zaskočilo. Pojďme se podívat, co to bylo, a jak to začalo.
Poslední dobou měl týden spousty náročných dní, ale tenhle byl opravdu speciální. Další hromadný útok na mudly, jenomže tentokráte se Tereze povedlo něco skvělého! Našla důkaz, který dokázal usvědčit konkrétní osobu. Stačilo ho jen předat bystrozorům. Stalo se tak a Tereza byla samo sebou velmi šťastná. Jenomže dobré zprávy neměly ten den končit. Jack, ten půvabný kolega, ji pozval na večeři – „To se musí oslavit“! Souhlasila.
Chtěla být co nejpůvabnější, proto si vzala ty modré šaty. Její narozeninový dárek od Lily a Jamese. Že by konečně našla to, co hledala? Mohlo by její srdce zahořet novým citem? Pokud ano, musí zpřetrhat všechny styky s Blackem… Ještě pořád hnízdí v její mysli. A pokud by se mělo odehrát něco nového, mysl musí zapomenout. Nemělo by to být těžké, jen ho musí přestat vyhledávat a jemu zakáže to samé. Kdo by chtěl jen sex? Ačkoliv on je zdatný milenec… Teda Terezo, okřikla se, nejdříve ho tady vyháníš ze svých myšlenek, ale jen co vzpomeneš na to, jaký byl kdysi v noci, pomalu se tu rozohníš… Ujasnit, nemyslet na postel, sprchu nebo kuchyňskou linku a bude vše dobrý… Máš přece rande s Johnem tedy Jackem… Tak klid, ty rozbouřený hormone, večeře čeká. Bůh ví, co bude po ní… Kušuj, už zase…?
Měli se sejít v restauraci. Nebyla nóbl, ale platilo se zde galeony. Usadili ji k prázdnému stolku a nezbylo jí nic jiného než čekat. Pět minut pryč, stále sama. Co když si to rozmyslel? Řekl si, že je to omyl. Nebo se mu něco stalo, něco mu do toho přišlo. To by snad poslal vzkaz, ne? Zakroutila hlavou. To je přeci jasné jako slunce, rozmyslel si to. Rande s kolegou z práce. Taková… Svou myšlenku nedokončila, protože spatřila pohledného muže – vysoká, mužná postava, poutavé modré oči, delší vlasy, které měla chuť rozcuchat, a ten úsměv. Ach, ten úsměv, povzdechla si.
„Už jsem si myslela, že nepříjdeš,“ usmála se na něj.
„Promiň,“ omlouval se, jen co se usadil naproti Tereze, „musel jsem ještě něco vyřídit. Znáš to. Neodkladné papírování…“
„A já myslela, že jsme to už všechno zvládli…“
„No, zavolal si mě na poslední chvíli Bennet, že si potřebuje ještě něco ujednat,“ mávl rukou Jack.
„On ty zprávy čte?“ podivila se naoko Tereza.
„Občas,“ pokrčil rameny John a popadl jídelní lístek. „Co si dáme?“
Caisová také otevřela jídelníček. „Nějaký aperitiv?“
„Musíš mě omluvit, ale po dnešku mám hlad jako vlku, asi budu muset přeskočit aperitiv a vrhnout se na nějaké to jídlo nebo umřu hlady… nevadí ti to?“
„Jistěže mi to nevadí, abych se přiznala, taky mi začíná kručet v břiše.“
„Výborně, tak co si dáš? Já zřejmě grilovaného pstruha s teplým olivovým olejem a omáčkou, připravují ho zde na výtečnou. Co ty?“
„Chodíš sem často?“
„Alespoň jednou týdně. Vážně tu mají výbornou kuchyni,“ dodal, když spatřil, jak se Tereza tváří.
„Je mi to jasný, doma se cpeš polotovary, takže potřebuješ něco pořádnýho…“
„I tak by se to dalo říct… Tak co si dáš?“
„Můžeš mi něco doporučit?“
„Nějaké podmínky?“
„Dám si kuřecí maso… ale podobu mi zvol ty,“ mrkla na něj.
Naklonil se k ní. „Což takhle kuře ala kachna?“
Ona se k němu také přiblíží. „Dobře, objednej,“ zašeptala a opět se narovnala.
„Ale chtělo by to i nějaké vínko.“
Souhlasně přikývla.
„Nejlépe červené!“
Kuře ala kachna byla skvělou volbou, Tereza se už dlouho tak dobře nenajedla. I na Johnovi bylo vidět, že má plné břicho. Celé to pošušňáníčko zapili láhví červeného vína. Jídlo skvělé, ale pití chutnalo, jako by pocházelo z krabice. Nic není dokonalé. Jenomže to už bylo moc pozdě, zítra se musí do práce a Jack to moc dobře věděl… zaplatil.
Vyšli ven před podnik.
„A co teď?“ zeptala se mírně podnapilá Tereza.
„Je načase jít do hajan.“
„Jak to myslíš?“
„Řekni dobrou noc, Jacku.“
„Jacku, Johne, Jacku, ty jdeš spát?“ trochu se zapotácela.
„Musím, kotě, zítra je práce.“
„Ale ta přece neuteče…“
„Dobrou noc, Terezo,“ pravil a políbil ji. Tak jinak než Sirius, asi proto na něj ani nepomyslela. Zatočila se jí hlava. Mohla za to jeho vůně nebo to krabicové víno? Raději volila kompromis – polibek. Tohle by mohl být ten vztah, po kterém touží. John Willoughby; jméno pravého muže. Byl dokonalý. Celý večer ji poslouchal. Věřila mu. Mohla se mu svěřit s čímkoliv. Nezradí ji. Nikdy. A nevadilo mu, že její rodiče jsou mudlové. Není zastáncem Lorda Voldemorta. Kde v téhle době najdeš takového muže? Takové štěstí. Jen pro ni. Asi ho miluje. To musí sdělit Lily! (Krabicové víno…)
Jack se přemístil a ona se rozhodla, že si půjde provětrat hlavu směrem k řece. Přemítala o svém dosavadním životě. Co by chtěla změnit. Vzpomínala na události posledních dnů. Usmála se nad vzpomínkou Zoeiny tváře. To bylo předtím, než došla k řece.
Sledovala líné vlnky, jak narážejí na sebe a na břeh. Pomalé, klidné a přec zrádné… jako, ano, přesně jako… jak to že ji to nedošlo dříve? Jestliže Jack nemůže být zrádcem, tak jediný, kdo zbývá, je Auberon. Ale jak mu to jen dokázat?
Celá rozrušená se rozhlédla po nábřeží. Ovládalo ho především temno. Básník by ho nazval černočerným. Ne však Tereza. Pro ni takové nebylo. Neuvědomovala si to. Nepěstovala. Přesto to klíčilo. Stačilo pár kapek vody a paprsků od slunce a mohlo růst do krásy a být každým den silnější a silnější. Netušila. Přesto to zahlédla. Tu dvojici. Nejdříve pár zamilovaných. A pak uslyšela tu hudbu. Ach, bože, znala ji. Ne, neznala, ale spojila ji se svou minulostí. Ty tóny, překrásné tóny, nebojíš se po nich stoupat. Rád jdeš. Na konci najdeš smrt a čtyři dírky v kůži. Už to nebyl pár zamilovaných. Nyní to byl jeden hladový a jeden omámený hudbou.
Že by to byla konečně její šance? Má tomu zabránit? Nevěděla, co udělat, tedy až na to jediné, seznámit se s upírem. S tím, co sál tu mladou slečnu.
Postavila se těstě vedle nich, tiše, zdaleka však ne tak tiše, jak to umí oni. Přesto upír nepředpokládal, že by to Tereza mohla nějak ovlivnit. Vždyť smrtelníci slyší jen hudbu. Jsou jí mámeni, přitahováni. Viděl v ní potencionální kořist. Víte, v jednom mají Demies Cranagu výhodu, nejsou cítit upířinou. Jistěže je zkušený upír pozná, ale tento saje krev, nechce poznávat, jen tišit tu smrtící chuť. A navíc Tereza byla ještě tou čistou duší.
Otevřela zamřená dvířka rezavým klíčem. Útržkovité zkušenosti předané darem od Marcuse. Upír se nikdy nevzdá své oběti. Jedině na rozkaz jednoho ze straších. Dívka je odsouzena k smrti. Promiň! Tereza zahnala slzy nad svou krutostí a odhodlala se: „Dobrou chuť.“
Zarazil se, to poznala okamžitě. Polomrtvou blondýnku stále držíc v náručí si Terezu bedlivě prohlédl.
„Demies Cranagu,“ pronesl hrdelním hlase.
Caisové naskočila husí kůže. Strašidelné. Polkla. Nevěděla, co říct. Jak mu chutná, bylo hloupé se ptát.
Znovu si ji přeměřil. „Čistá. Lidská. Nezkažená. Co zde pohledáváš?“
„Já… no… byla jsem…“
„Ovšem. Hostinec U Tří třešní.“
„Jak to víte?“ podivila se.
„Astrid tam velice chutnalo. Ale ty zřejmě nerozumíš. Nelovíš.“
„Jak to víte?“ zapakovala tutéž otázku.
„Tvá aura, kdybys byla upír, věděla bys to.“
„Mohl byste mi to vysvětlit?“ zeptala se troufale.
„Máš štěstí,“ řekl jen a znovu se zakousl do Astrid.
Holka měla kliku, že jedla U Tří třešní, jen doufám, že nepila to odporné červené… pomyslela si Tereza, téměř okamžitě by si za to nafackovala. O čem to přemýšlí?
Upír zřejmě dovečeřel, neboť Astrid, překrásnou blond dámu, přehodil přes zábradlí do řeky.
Otočil se k šokované Tereze: „Demies Cranagu mě vždy zajímali. Nepůjdeme na skleničku?“
„Do-do-dobře, ale proč jste ji, proboha, hodil do řeky?“
„Ty nic nevíš, nic neznáš,“ prohlásil pobaveně. „S tebou si užiji.“
„Prosím?“
„Rád se o tobě něco dozvím, a pak se uvidí,“ zbytek věty zamumlal spíše pro sebe než pro Terezu. „A do řeky jsem ji hodil proto, aby se její tělo na pár dní skrylo a stopy zmizely.“
„Copak si myslíte, že mudlové jsou hloupí? Kdo by neviděl ránu na krku, kdo ji přehlédne?“
Upír se děsuplně zasmál. „Ach, to jsem ani nevěděl, že dnes může existovat někdo tak nevzdělaný!“ zvolal. „S tebou bude vážně legrace. Tak pojď, jdeme už nebo tu chceš stát celou noc? Určitě ne, viď? Jdeme!“ zavelel a tiše, tichounce, ho zahalila tma. Tereza následovala jeho stín.
Zastavil se, prudce se otočil. Terezy zornice se rozšířily. Co se stalo? Co bude? Proč to udělal?
„Omluvme, ještě jsem se nepředstavil. Pro smrtelníky jsem nějaký Liam Tripl, ale doma mi říkají Noctua Bundus, což v naší řeči, kterou samozřejmě neovládáš, znamená Stvoření noci, avšak někteří to překládají jako Noční poutník. Co myslíš, které je lepší?“
„No, já nevim… asi Stvoření noci,“ rozhodla.
„Viď,“ mrkl na ni, pokud jsou toho upíři vůbec schopní. „Já to věděl! Vkus ti nechybí! A kdo jsi ty? Představ se mi!“ přikázal. „A obě jména, ten, co tě pokousal, tě přeci nějak nazval.“
„Já jsem Tereza Caisová a také jsem Bitter Beauty.“
„Božíčku, kdo ti to jméno dal? Marcus?“
„Jak… jak to víte?“
„To jedině on může takovéto dívce dát tak mizerné jméno. Ne, ne, ne, s tím nesouhlasím… půjdeme za radou a vybereme ti jiné jméno.“
„Za jakou radou? Upíří?“
„Jistěže upíří,“ poklepal si na čelo, „jasně že ne vlkodlačí… bože, děvče, kde jsi to žila? Než předstoupíš před radu, musím tě trochu přecvičit a zkulturnit… to svět neviděl… jakou radou..? Pojďme!“ rozhodl a popadl Terezu za loket.
Škub.
Lokál, který spatřila, nevypadal zrovna vábně, nechtěla tu být. Ale Liam ji držel pevně a táhl do nitra tohoto podniku.

85. Kapitola || 87. Kapitola

DoslovSíla k bojiToužebné city k prachovémuO tom jak přiletěl čápSvatební dar a líbánkyŠaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný paneTak jde čas...Nevzdávat? Už se mi nechce...Štěstí?Od kamene po moukuAsimilaceBude z tebe světoběžecNová rodinaPosláníPoprvé naposledySvatební horečkaJmenovitě?Tiché vzpomínáníNení vítězůKrev a pizza pro člena komise pro vymýšlení mudlovsky přijatelných výmluvStopy vedou ke družičceJen pár hodinSpojeni krvíDvojité randeTři v ProsinciPříběh vyznavače SatanaZatím se nic nedozvíš...Zamračená a ochuzenáNevinnost v plamenechZměna a nová zkušenostMilosrdné lži a tiché pravdySvětle modrá budoucnostOvce, opice a FénixNečekanéPoslední zvuky BradavicCena prolité krveVyříkáníNový předmětSíťNač ten spěch?Z bolesti je vždycky špatněProhraješ...Emočně o ničemInformaceUž to není jenom vendetaDnes zdravímPrvní oběťBonusové urážkyJo, začátek trablíSbohem láskoRozhodnutíZákon akce a reakceDlouho očekávaná scénaDrzý senNeuvážený konecChci vše napravitNoc proti pravidlůmObsazeno, smůla!Smůla s štěstí pro RemuseSamotaCož takhle plesík?Pár otázekKaždý detail romantiky pro dopisTěžce zajímavýStřídání učitelůJak se Binns stal chtěným...Začátek rokuPřipijme si!Krátce před PřemisťovánímPoslední slovoPráce za osmMinulá budoucnostTo snad ne?!Když názor, tak profesionálníŘecký RiddickulusAdrianiny zodpovězené otázkySkvělé zprávy nejen z domovaBřeznová pomstaChlípňačka LilyNesnáším loučeníZase snadnéVědětVeselé Vánoce!Dvojice určená pro nikdyChlouba a dopis od rodičůUkřičené bonbóny a tichá věštbaJména už se nebojíme!Úsměv v Bradavicích aneb HvanadalshnúkurŘekni zapomeň!Záchrana ve znamení smrtiJe libo šunčičku?Výzvědná služba musí narazitNejlepší a nejpřísnějšíPo zlých zprávách nejsou radovánkyDopis o zkouškáchPlán splněn, kapitáne Tlapo!Kdo tu žárlí?Chytros slečny GrugerovéVýzvědná služba Evans s.r.o.Abeceda v PrasinkáchPláč nad výhrouSkončilo to prohrou...Těžký boj vášníHlasy s červenou tváříVítězovéNudné představováníPříjezdUž se to blíží!Šestý ročník